Chce to domů nějaký notebook s MS Windows (7) - kudy do toho

...sám sobě adminem - dá se to přežít?...

Úvodem

Máte počítač v práci, ale chtělo by to pomalu taky něco domů. Na internet, psací stroj, možná na zpracování fotek a tak. Měl by to být notebook - s ním se můžete v bytě uklidit někam, kde zrovna nikdo neotravuje. Nebo ho můžete vzít ssebou na návštěvu, na jednání apod., kam je zrovna potřeba. Nebo na něm večer pustíte pohádku dítěti v jeho postýlce... (nebo stavební stroje na "trubce"). Možná už doma počítač máte, ale přetahujete se o něj - chcete svůj vlastní.

Na trhu je notebooků spousta... který vůbec vybrat? Jak s operačním systémem? Na co si dát pozor při "zabydlování"?

Níže předkládané názory jsou silně subjektivní - ovlivněné mou zkušeností počítačového technika pro všeobecné použití v malých firmách, osobním vkusem... A taky jistou skepsí k novinkám až technofobií, která ve mně delší dobu klíčí.

Volba hardwaru

Osobně preferuji plnohodnotné notebooky o klasických rozměrech s 15" displejem. Kvůli kompatibilitě dávám přednost procesorům Intel (což v dnešní době automaticky znamená taky čipset od Intelu). Na trhu jsou vždycky přinejmenším dvě generace "mobilních platforem" od Intelu, každá s širokým rozpětím výkonnosti a ceny procesorů. Třeba teď zrovna už jsou na trhu notebooky s Core i3/i5/i7 (Nehalem Arrandale 32nm, čipset 55/57 series), ale za dobrou cenu lze ještě pořídit starší generaci Core 2 (Penryn 45 nm). A klasicky se v obou generacích vyskytují levné modely pojmenované Pentium nebo Celeron - bez přehledné tabulky aby se v tom prase vyznalo...
Osobně bych doporučil vyhnout se jednojádrovým procesorům - druhé jádro výrazně zlepšuje celkový dojem ve chvílích, kdy nějaká aplikace jedno jádro celé sežere (což v dnešních Windowsech není právě zřídka).
Celerony typicky nemají SpeedStep (neumí snížit takt, když se flákají) - prakticky ale netopí nijak zvlášť víc, než plnohodnétné "Pentium" nebo "Core" (možná proto že daleko víc než celý SpeedStep platí na spotřebu instrukce Halt, kterou umí všechny procesory).

Na taktu a výkonu procesoru nijak zvlášť nezáleží. Výkonnější procesory mají sklon být nepřiměřeně dražší - berte nejlevnější dvoujádro (ne vždycky bude mít nejnižší takt). RAMky budete mít dost - těžko najdete nový notebook, který má míň než 2 GB RAM. S diskem je to podobné - pokud nemáte speciální požadavky na kapacitu, běžné disky (250GB a výš) by měly stačit každému s přehledem.

Je otrava, že se přestal dělat rozměr 1280x800 (už ten byl širokoúhlý), a namísto něj se do 15" formátu prosadila "nudle" 1366x768, která je pro práci vysloveně otravná (neergonomická). Jedná se patrně o spiknutí výrobců displejů s výrobci počítačů - tohle rozlišení se vynořilo "odnikud" před pár lety, neznaly ho počítačové grafiky a nejedná se ani o nativní rozlišení žádného televizního signálu (ačkoli se toto nativní rozlišení v LCD televizích běžně vyskytuje) - nejblíž je "720p" = 1280x720. Pokud na 1366x768 spustíte Office 2007 a necháte zapnutý jeho Ribbon (bez kterého se moc nehnete), koukáte na A4ku průzorem jak z tanku. Pořád tajně doufám, že se OpenOffice team a jejich Renaissance Project chopí příležitosti a vydají verzi s "postranním vertikálním ribbonem" - viz nějaké prototypy / kreslené návrhy z minulosti.
Zpátky k displejům: od pitomého rozlišení 1366x768 prakticky není úniku. Dají se pořídit vetší notebooky (17" a jiné), které mají vyšší rozlišení (třeba 1440x900) - pozor ale na bezuzdnou honbu za vysokým rozlišením bez ohledu na úhlopříčku, praktickým výsledkem jsou často "blechy", které Vás nutí pozorovat displej hodně zblízka.

Pokud se týče značky, tohle je tenký led a věc osobního vkusu. Osobně dávám přednost strojům, které jsou pokud možno standardní PC-compatible bez zbytečných bižuterních periferií, které pouze zvyšují cenu, potřebují ovladače od výrobce notebooku a nakonec nejsou nijak zvlášť užitečné (nebo jsou naopak dokonce pro zlost). Mezi tyto periferie řadím všelijaké crypto procesory, čtečky otisků prstů, otřesové čidlo, "nadstandardní" mikrokontrolér pro řízení motherboardu (co že to?) apod. Těmito periferiemi oplývají především echtovně značkové notebooky (vy víte, které to jsou). Ostatně "rozdíl je v IBM" - už pěkných pár let. V tomto ohledu velice rozumnou značkou na prahu noname je Acer, konkrétně řada Extensa. Ano, notebooky Acer posledních několika generací jsou vyráběny a vyvíjeny na zakázku cca třemi ODM výrobci v Číně a na Taiwanu, Acer je víceméně obchodní front-end - ale ony ty super značky jsou na tom dneska už přesně stejně.
Spousta snobů na Acer nadává, že to křupe a vaklá... ("jo takovej Thinkpad, to je kladivo!") Osobně tahám jednu Extensu už dva roky každý den domů a do práce a drží jak nová. Ergonomie vůbec není špatná, ani v této oblasti se nevyskytují rádoby užitečné vzhledové výstřelky ("hlavně abychom se odlišili od konkurence"), což je naopak doména spíš levnější konkurence.

Mezi užitečné zabudované periferie patří:

DVD mechanika - momentálně všude, a všude je to palírna
Ethernet - momentálně všude - začíná převažovat Gb Eth, do práce (LANka s fileserverem) je lepší než 100Mb
WiFi - momentálně skoro všude
Čtečka flash karet - obvykle alespoň SD/XD - nejlevnější modely NTB ji občas nemají! - dá se nahradit levnou USB redukcí, která je často rychlejší. Pokud nemáte foťák, tak čtečku nepotřebujete - stačí Vám USB flashky na nošení dat po kapsách.
Webcam pro Skype (některé e-shopy ani neuvádějí webcam, který má "jenom" 640x480, což na Skype bohatě stačí)
Externí konektory pro sluchátka a mikrofon pro Skype
BlueTooth (bezdrát pro připojení sluchátek, mobilu, myši apod - v nejlevnějších modelech občas chybí)
Slot PCMCIA nebo ExpressCard (spíš do práce, pro lidi, kteří pro to mají využití)

Užitečné doplňky:

Brašna (ceny začínají na 200,- Kč v Tescu, přes nějaké 400-500,- za noname brašny v e-shopech, po několik tisíc za značkový baťoh)
USB čtečka flash karet - pokud vestavěná chybí, je pomalá, nebo nezná potřebný typ karty (třeba MicroSD)
Sluchátko s mikrofonem pro Skype
Externí klávesnice a myš na stůl, pro pohodlnější práci doma nebo v kanclu. V dnešní době jedině s konektorem USB.
Z trhu bohužel takřka zmizely solidní noname kancelářské klávesnice se standardním rozložením. Dá se koupit spousta levných šuntů kolem stokoruny, které mají různé chyby. Nedávno jsem došel k jedinému použitelnému modelu: KM-3801 od firmy KME. Sice je veliká a "startreková", protože má navíc řadu multimediálních tlačítek, ale pokud se týče základní sady kláves, tak má naprosto standardní rozložení a bezchybný zdvih / chod / dojem z psaní - což je unikátní. Genius nebrat.
Pokud se týče myší, vynechte superlevný šmejd pod stovku, berte nějaké základní modely od solidních značek: Logitech, možná laserovky Genius, překvapivě OK jsou jednoduché lasery Gigabyte. Obyčejné optické myši s osvitem červenou LED, zejména ty nejlevnější, mívají neduhy: ty opravdu nejlevnější se sekají, a třeba Genius Netscroll 100 je velice vybíravá na druh podložky (má ráda hnědé dřevo, na čemkoli jiném v klidu nezbedně poskakuje). Obecně použitelné jsou laserové myši včetně těch relativně levných - dobře drží na podkladu. Jenom pozor, mohou být potenciálně nebezpečné zraku = především dětem a pitomcům (názory na výkon a nebezpečnost laseru se různí, ale jeden nikdy neví).
Zjevně tu funguje obecný "syndrom USB blbůstky za stovku z web-shopu" = reálně nefunguje a prodává se jedině díky tomu, že je tak levná, že nikomu nestojí za to aby ji reklamoval (doprava je dražší než pořizovací cena).
Rovná podložka pod notebook pro případ, že si noťase berete do postele / na klín přikrytý dekou. Notebook má na břiše sání ventilace. Když ho budete přehřívat, neodejde hned, ale životnost mu zkrátíte. Elektrolytické kondenzátory v regulátorech napájení uvnitř notebooku teplem trpí.
Externí harddisk na zálohy. Flashky jednak kapacitně nestačí, jednak mají zatím nevalnou spolehlivost, jednak bych je používal spíš na každodenní tahání po kapsách (na rozdíl od zálohovacího HDD). Dají se koupit hotové externí HDD o velikosti 2.5" nebo 3.5", dá se koupit i zvlášť 2.5" nebo 3.5" krabička a do ní interní disk podle vlastní volby. Má to i nějaké záludnosti... 2.5" disky jsou malé, elegantní a odolné, ale externí krabičky na ně se většinou dodávají bez napájecího adaptéru, s tím že "USB to utáhne". No a zhusta to USB v roli napájecího zdroje neutáhne, zejména u notebooků. A disk pak "záhadně" nefunguje. A "napájecí USB rozdvojka" tomu často nijak nepomůže, protože nadproudové omezení je společné pro všechny USB porty v notebooku.
Z toho plyne poučení: pokud externí 2.5" USB disk, tak včetně košer napájecího adaptéru. U 3.5" disků se to rozumí samo sebou, tam by to bez napájení vůbec nešlo. Zejména u 3.5" disků doporučuji dát si pozor na ventilaci rámečku resp. topný výkon disku. Můžete koukat po dobře ventilovaném rámečku (nadlidský výkon), nebo se můžete zaměřit na disky s relativně nízkou spotřebou - tj. zejména jednoplotnové, které se vyskytují spíš u dolního konce kapacitního a cenového spektra (třeba Barracuda 7200.12 500GB má jednu plotnu).
Zálohy lze pořizovat buď komplet ručně (třeba celý disk t:\), nebo pomocí drahého profi softu, nebo třeba pomocí tradičního UNIXového prográmku "rsync" (existuje i port pro Windows). Hádejte co používám já :-)

Instalace Windows

Jaké Windows? Existuje několik variant:

XP = v podstatě mrtvý systém. Jako kusovku v krámě už je prakticky nekoupíte - jako poslední se na regálech drží "legalizační sada" XP Pro, docela drahá. Navíc bude slábnout aktivita v oblasti bezpečnostních updatů apod. Některé firmy mají pro interní použití multilicence, které lze instalovat dál - zejména pokud je pro to konkrétní technologický důvod (kompatibilita s dalším softwarem). Ale cpát to do domácího počítače už možná nemá valný smysl.
Vista? FUJ! Rychle pryč
Windows 7 32bit: využijete maximálně 4 GB RAM (a z nich Windows uvidí maximálně cca 3.2-3.5 GB). Pokud máte jenom 2 GB, tak Vás to netrápí. Taky mají teoreticky nižší výkon v některých náročných aplikacích (encoding videa). Výhodou 32b Windows je, že pro ně existuje prakticky všechen dosavadní software a ovladače. Zatím nedošlo ke zlomu, kdy by důležitý software dospěl do vývojového stádia "64b-only".
Windows 7 64bit: ta správná volba, pokud máte víc než 4 GB RAM a/nebo chcete ze svého procesoru ždímat maximální výkon v chroupání dat. Z důležitých aplikací zatím pro 64b Windows chybí flash player (YouTube), ale lze provozovat 32b variantu. Totéž platí pro mnohé starší aplikace a některé ovladače pro hardware. Problém může nastat s video kodeky (speciální druh ovladačů pro přehrávání videa v různých formátech) - mnohé z nich jsou dosud 32b-only. Tohle by se mělo časem zlomit.

Zdá se, že existuje určité spiknutí mezi výrobci počítačů a Microsoftem, že jako předinstalované Windows se budou dodávat výhradně Windows 7 64bit. Sehnat stroj s předinstalovanými Windows 7 32bit je prakticky nemožné. Někdo vezme předinstalované 64b Windows, pro jiného tohle může být o důvod víc, koupit si notebook bez OS (resp. s FreeDOSem nebo Linuxem) a zvlášť krabicovou variantu Windows 7 32bit, a instalaci si provést sám. Pro svou vlastní instalaci Windows jsou další dobré důvody: dostanete instalační DVD Windows (což u předinstalovaných Windows často nemáte) a budete mít možnost rozdělit si disk při instalaci podle svého (u předinstalovaných Windows to lze zařídit jedině pomocí nějakého harakiri typu "Partition Magic" nebo klonováním).

Čímž se dostáváme k zásadní radě: už při instalaci Windows rozdělte disk na dvě části: systém a data. Proč radím dělit disk? Dnes už není problém v absolutní maximální velikosti oddílů a v "nevyužitých volných koncích clusterů", ale je to vhodné s ohledem na pozdější údržbu.

Jinak řečeno: při instalaci odstraňte veliký oddíl přes celý disk, který se vytvoří automaticky, a vytvořte ho sami, s nějakou menší velikostí. Zbylé volné místo v tuto chvíli řešit nemusíte, oddíl na data můžete vytvořit později ve "správci disků".
Novinkou Windows 7 je, že si vytvářejí na začátku disku malý 100MB oddíl zvaný "boot", který za provozu není vidět (nemá písmenko). Je určený pro bootloader a jeho doprovodná data. Znalcům Linuxu možná zvoní v uších. Pro Vás ostatní: existují způsoby, jak se tohoto oddílu zbavit, tj. umístit zavaděč do běžného systémového oddílu - ale znamená to kroutit instalátoru ruku za záda a nakonec to vlastně nemá valnou cenu. Radši nechte instalátor, ať si spokojeně použije 100MB "boot", za ním vytvořte systémový oddíl o pevné velikosti, zbytek nechte na oddíl pro data, který vytvoříte později.
Kdykoli povolujete "formátovat", používejte volbu "rychle" - tj. pouze se vytvoří prázdný souborový systém NTFS (jeho režiní struktura = metadata). Vyčerpávající procházení disku (hledání vadných sektorů) nemá valný smysl.

Na systém Windows 7 stačí tak 30 GB. Pokud máte hodně místa tak nechte na systém klidně víc. Na opravdu štíhlé instaci a malém disku naopak stačí i 15 GB (samotné "Sedmičky" zabírají zpočátku cca 5 GB). To je ale spíš extrém, použitelný snad na jednoúčelových strojích v nějakém "průmyslovém" provozu. Obecně záleží, kolik máte dalších aplikací. Nemá smysl měnit si adresář "program files" na jiný disk, protože po reinstalaci Windows se stejně smaže "Windows Registry" a je potřeba reinstalovat i aplikace... Takže na "systémovém" disku mají být i instalační adresáře aplikací (= spustitelné bináry a doprovodná základní data v Program Files).
Čili cca 30-40GB na systém (můžete i víc) a zbytek nechte na data. Finta není v tom, nechat na systém co nejmíň - při dnešní velikostí disků Vás už pár desítek GB navíc tlačit nebude. Finta je v tom, nedávat na systémový disk data, která umí žít i sama o sobě (nejsou závislá na instalaci systému). Systémový oddíl nemá zbytečně bobtnat. Tímto přístupem si zásadně urychlíte a usnadníte zálohování systémového oddílu. A taky posílíte "akcelerační účinek" následné defragmentace systémového oddílu - štíhlý a defragmentovaný systémový oddíl bude rychleji startovat.

Po základní instalaci Windows nastává problém, co s nimi dál. Pokud jste zvyklí na Windows XP, nebo ještě hůř na Windows 2000, tak už patrně víte, co Windows všechno umějí a co se dá nastavit - problém je, že pod Windows 7 je všechno jinde, přikryto vrstvou debilizačních "wizardů", které zkušenému uživateli dokonale zacloní výhled na důvěrně známé konfiruační volby... Pro začátek schválně zkuste ve vlastnostech obrazovky (pravým myšítkem na plochu, "vlastnosti") vypnout Aero a přepnout vzhled na klasiku. Zmenší se lišta a celé to začne vypadat tak nějak "hnusně", asi jako Linux někdy v minulém století. Ale získáte pár pixelů vertikálního prostoru.
Také se dají použít "malé ikony" - aby se plochou obrazovky míň mrhalo.
Jedna věc, se kterou bohužel nelze nic udělat, je "start menu". Klasický starý vzhled nevrátíte.
Ikonu "zobrazit plochu" hledejte pro změnu v systrayi.

Co ty ohavné veliké šipky na zástupcích? Ty se dají vypnout :-) Je na to potřeba speciální software na způsob TweakUI, ale jde to (samotný Microsoft nevydal verzi TweakUI pro Windows 7).

Pro použití na microsoftích lokálních sítích proti starším verzím Windows a linuxové Samby se může hodit úprava nastavení NTLM autentikace. Ve verzi Home není utilita "secpol.msc" pro nastavování bezpečnostních politik. V tom případě musíte rukama do regeditu:
Ve větvi HKEY_LOCAL_MACHINE\SYSTEM\CurrentControlSet\Control\Lsa
vytvořte hodnotu DWORD zvanou LmCompatibilityLevel
a nastavte její hodnotu na 1 .

Co chybí ke komfortnímu použití: Firefox s přehrávači Adobe Flash/PDF/Shockwave, Thunderbird, IrfanView, OpenOffice, XP Codec Pack (ano funguje i pod Win7), CD Burner XP pro pálení DVDček, MPlayer pro přehrávání všemožného videa.

Možná je na čase, vrátit se k "datovému" oddílu, který chceme vytvořit ve zbývajícím místě na disku. Otevřete si "správu disků": pravým myšítkem na "počítač", otevře se kontextové menu - tady zvolte "spravovat". Otevře se okno "správa počítače" - vlevo v rozbalovacím stromě najděte položku "správa disků". Pokud kliknete na daném disku pravým myšítkem do prázdného místa, dostanete možnost vytvořit nový oddíl. Opět ho naformátujte NTFS (rychle) a dejte mu písmenko třeba "T", ať se Vám to neplete s neustále se objevujícími a mizícími flashdisky apod.
Doporučuju překonfigurovat "downloads" adresář browseru na disk T - třeba si tam vytvořte adresář T:\downloads. Taky mailový datový adresář Thunderbirdu lze překonfigurovat, nebo i přestěhovat na datový oddíl včetně již uložených dat (T:\mail).

Systémový oddíl zazálohujte! Hodně dobrá finta je udělat si zálohu systémového oddílu Ghostem na datový oddíl (starým dobrým DOSovým Ghost.exe, který dnes přežívá v enterprise balíku "Ghost Solutions Suite", pro Win7 je potřeba verze 11.5.x.y) a následně je možné tuto zálohu vypálit na DVD, uložit na osobní záložní USB disk, fileserver apod.
Ghost umí i pálit přímo na palírnu, ale výše uvedený postup je možná nakonec lepší. Ghost je bohužel komerční software, srovnatelně kvalitní open-source varianta zatím neexistuje.
K obnovení ze zálohy stačí Ghost.exe na nějakém bootovatelném médiu s DOSem (např. originální Ghost recovery CD, nebo ručně vyrobené médium na ten způsob). Pokud zazálohujete jenom oddíl (ne celý disk vč. MBR) a časem zhavaruje původní hardwarový disk (potřebujete obnovit na nový disk), dá se použít kombinovaný postup: napřed disk rozdělíte wokenním instalátorem, instalátor předčasně ukončíte a pak Ghostem obnovíte systémový oddíl.
Jako vedlejší efekt klonování disku Ghostem lze dosáhnout také zvětšení/zmenšení oddílů :-)

Případně si můžete pořídit zálohy dvě: jednu z čistých Windowsů (patrně až po instalaci HW ovladačů a aktivaci, tato záloha bude mít cca 2 GB) a možná nejlíp před instalací antiviráku (aby šel beztrestně vyměnit), druhou zálohu po instalaci oblíbené sady aplikací. Uvědomte si, že pokud budete obnovovat ze zálohy po pár letech provozu, budete beztak většinu aplikací okamžitě reinstalovat na aktuální verzi. Čili záloha včetně všech aplikací má smysl spíš pro lidi, kteří si zprasí windowsy podobraz málem každý měsíc.

Dobrých antiviráků zadarmo není mnoho. Pokud chcete za antivirák platit, je to Vaše věc. Osobně dávám přednost spíš těm, které co nejmíň obtěžují. Pro Win7 bych doporučil nejspíš asi Microsoft Security Essentials. Nebo ještě AVG Free Edition.
Pro optimální provozní výkon počítače si osobně vypínám letmé skenování všech otvíraných a ukládaných souborů, tzv. "rezidentní štít". Windows sice potom mají řeči, že je antivirák vypnutý a počítač nezabezpečený, ale není to až taková hrůza - filtr na e-mail a browsení je nadále v provozu (pokud ho antivirák umí) a na přinášená flash média je třeba si dát pozor, nespouštět bezhlavě všecko co kdo přinese na flashce, případně předem explicitně proskenovat. (A stejně antiviráku nevěřím na 100%.)

Atd...

Co dál s notebookem, čím se řídit při instalacích softwaru a na co si dát pozor? Zkuste se inspirovat poslední kapitolou staršího čtení o přežití s Windows XP (instalace zgruntu a hygiena). Vetšina toho platí stejně tak pro Windows 7.